Památky

Památky, Významná místa na Žižkově

Samotný Žižkov oplývá úžasným geniem loci, duchem místa. Svérázná architektura žižkovských činžovní domů, které dnes zažívají obrodu, dýchá originalitou a starými časy malých zlodějíčků, šantánů a živnostníků z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Památky jsou samozřejmě součástí identity Žižkova, není jich tu přece jen tolik, jako v historickém centru města. Jedná se hlavně o modernější architekturu. Tyto budovy jsou postupně obnovovány a Žižkov se stává krásnějším. Dominantou Žižkova a vlastně celé Prahy je bohužel, č bohudík žižkovský vysílač.

Vyhlídková Televizní věž

TV věž  Unikátní konstrukční řešení věže, která byla postavena v letech 1985-1992 a jehož autory jsou ing. arch. Václav Aulický, dr. ing. Jiří Kozák, CSc. a Ing. Alex Bém, je chráněno československým patentem. Do výšky 134 metry dosahují tři kruhové tubusy, z nichž hlavní, přecházející do anténního nástavce, má průměr 6,4 m, další dva pak 4,8 m.V hlavním tubusu jsou dva rychlovýtahy, ve dvou dalších je provozní technologický výtah a požární nouzové schodiště. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů železobetonová, 4 metry silná deska o průměru 30 metrů. Vypočtená výchylka věže na vrcholu činí až 120 cm. V běžném provozu není žádný výkyv znatelný, protože je eliminován speciálním kyvadlovým tlumičem kmitů. Se svými 216 metry je nejvyšší pražskou věží. Ve stometrové výšce je vyhlídková terasa s kavárnou dostupná výtahem. TV věž Chcete-li se podívat, jaký pohled se Vám naskytne z vyhlídky ve výšce 93 m, podívejte se do galerie.

Mimina Babies autora Davida Černého umístěná na plášti vysílače napomáhají jeho oživení. David Černý dokázal svými miminky strohou uniformní stavbu vysílače krásným způsobem oživit a přispět k tomu, že je tento ještě před pár lety velmi nechtěný obr vnímán zase o trochu příznivěji.

Kostel nejsvětějšího srdce Páně

Kostel je nejvýznamnější českou sakrální stavbou 20. st. Když rychle rostoucím Vinohradům přestal stačit farní kostel sv. Ludmily, věnovalo městské zastupitelstvo pozemek pro stavbu nového kostela a vznikl Spolek pro zbudování druhého kostela na Královských Vinohradech. V r. 1919 byla vypsána veřejná soutěž, v níž zvítězil projekt slovinského architekta Josipa Plečnika. náměstí Jiřího z Poděbrad V letech 1928 – 32 vznikla moderní a velmi osobitá stavba, inspirována starokřesťanskými vzory. Zasvěcení Srdci Ježíšově má vyjádřit poděkování za dosažení samostatnosti a prosbu o ochranu naší vlasti.

Kostel je sálovou stavbou obdélníkového půdorysu o rozměrech 38 a 26 m s 13 m vysokým kazetovým stropem. Je zde určitá podobnost s antickými chrámy. Kostel má širokou 42 m vysokou věž jihoevropského typu, která je zakončena třímetrovou měděnou bání se čtyřmi metry vysokým křížem. Veliké kulaté okno ve věži původně propouštělo ranní světlo do chrámu, později v něm byly osazeny hodiny o průměru 7,6 m. Fasáda je velmi dekorativní, do tří čtvrtin výšky je z polévaných cihel, na ní je nástavba s ochozem a nízkým štítem. Na průčelí jsou tři mohutné portály. Plečnik se do jisté míry podílel i na interiéru kostela, který je stejně originální jako exteriér. Nad hlavním oltářem z bílého mramoru a zlacenými tepanými dvířky je zavěšena třímetrová zlacená postava Krista v symbolickém srdci a sochy šesti českých patronů v nadživotní velikosti: sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Prokop. Jsou z lipového dřeva a vytvořil je sochař Damián Pešan. Nad portály v průčelí jsou plastiky Bedřicha Stefana. Zajímavostí tohoto postmoderního kostela je, že se zde nenalézá kazatelna. 8. května 1932 vysvětil chrám pražský arcibiskup kardinál dr. Karel Kašpar. Ve věži bylo posvěceno šest zvonů, které byly okupanty svěšeny, aby byly přelity na zbraně. Zbyl jen nejmenší. V r. 1992 se do věže vrátily dva zvony z původních šesti.

Viktorka Žižkov

Viktorka Žižkov  Je tomu právě něco přes sto let od doby, kdy byla založena žižkovská Viktorka. Už tehdy se zrodil červenobíle pruhovaný dres, který je po slávistickém druhý nejstarší podnes užívaný sportovní dres v naší zemi. Postupně se Viktorka stala příslušníkem „pražského trianglu“, tj. trojice nejsilnějších pražských fotbalových klubů (spolu se Spartou a Slavií). Největších úspěchů dosáhla Viktorka v letech 1928-1940. V roce 1928 se jí podařilo získat titul mistra ligy. Fanoušci a hráči mohou dnes jen závidět rekordní návštěvnost z roku 1940, stadion Viktorky stadion Viktorky kdy na zápas Sparta-Viktorie Žižkov přišlo 30 tisíc diváků. Žižkovské fotbalové prostředí ovlivnilo i českého spisovatele Karla Poláčka, který sem zasadil svůj román Muži v ofsajdu.

V současnosti se jedná to druhuoligový klub, bohužel. Doufejme, že se skalní fandové brzy dočkají postupu.

Kostel sv. Prokopa

Architektonickou dominantou celého pražského Žižkova je bezesporu novogotický kostel sv. Prokopa na Sladkovského náměstí (vedle Seifertovy ulice). Základní kámen tohoto kostela byl kardinálem Františkem Schönbornem položen 30. října 1898 u příležitosti 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. Proto se mu v prvních letech existence také říkalo „Jubilejní“ kostel. Plány na stavbu trojlodního sloupového chrámu vypracovali architekti Josef Mocker a František Mikš.

Celé akci předcházelo vyhlášení Žižkova samostatným městem v roce 1881. Protože město nemělo důstojného a dostatečně velkého kostela, který by dostačoval potřebám obyvatel Žižkova, vzniklo již v roce 1879 družstvo pro vystavění katolického kostela, které se v roce 1882 proměnilo ve Spolek. Jeho péčí byl v roce 1883 zakoupen dům s hostincem U rytíře Dalimila, později přejmenovaný na U Jana Lucemburského (dnes Divadlo Járy Cimrmana). kostle sv.Prokopa Veliký taneční sál byl přestavěn na kapli, zasvěcenou Panně Marii. Tato kaple byla sice vybavena velmi jednoduše, ale pojala až tisíc věřících. Svému účelu sloužila více než 20 let, a to i po vysvěcení kostela sv. Prokopa. Zrušena byla teprve v roce 1919.

Stavba jubilejního kostela trvala celých 5 let, až mohl konečně 27. září roku 1903 arcibiskup a kardinál kníže Lev Skrbenský z Hříště posvětit nový pseudogotický chrám za přítomnosti místodržitele Království českého arciknížete Ferdinanda Karla hraběte Coudenhove s chotí. Prvním farářem byl jmenován Mons. Eduard Šittler.

Chrám je dlouhý přes 51 metrů, vejde se do něj až dva tisíce lidí. Výška křížové klenby dosahuje 16 metrů, věž je vysoká 73 metrů. Jeho šířka činí 17 metrů.

Do kostela lze vstoupit jedním ze dvou schodišť o 21, resp. 24 stupních, která se nalézají na jeho severní a západní straně. Nad severním (hlavním) vchodem je vzácný tympanon, jež obsahuje reliéf Madony s Dítětem, kterému zdejší patron sv. Prokop podává model kostela. Nad druhým, západním (bočním) vchodem je zase socha sv. Vojtěcha, který zve návštěvníky do chrámu. Obě díla pocházejí z dílny Josefa Pekárka, žáka Myslbekova.

Divadlo Járy Cimrmana

divadlo Járy Cimrmana   Původcem myšlenky založit Divadlo Járy Cimrmana byl Jiří Šebánek. Vycházel přitom z velkého ohlasu na rozhlasový pořad „Vinárna U pavouka“ a navrhl převést tento druh humoru s příchutí mystifikace a pseudovědeckosti na divadelní scénu. Dne 29. října 1966 seznámil s touto myšlenkou Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka a na této zakládající schůzi bylo rozhodnuto přizvat ke spolupráci Karla Velebného, Jana Trtílka, Oldřicha Ungra a Helenu Philippovou, režisérku Vinárny U pavouka.

Zároveň se Šebánek a Svěrák zavázali, že do konce roku napíší každý jednoaktovou hru. O vánocích 1966 pak mohl Dr. Hedvábný z rozhlasové Vinárny U pavouka vypustit do éteru seznační zprávu při budování krbu narazil ve své liptákovské chalupě na truhlu s rukopisnou pozůstalostí zcela zapomenutého génia…

Divadlo našlo útočiště v Malostranské besedě a 4. října 1967 zde uvedlo premiéru své první hry Akt. Protože nebyla včas dopsána druhá aktovka – Domácí zabíjačka, byl původní plán uvést dvě mistrovy aktovky z nouze nahrazen formou, kterou si pak podržela všechna další představení: do přestávky seminář sestávající z odborných přednášek seriózních vědců, po přestávce hra z Cimrmanovi pozůstalosti, předvedená týmiž odborníky.

Na Žižkově divadlo sídlí od prázdnin r. 1992, jednalo se o první dobrovolné stěhování. Zřizovatelem Žižkovského divadla Járy Cimrmana je Městská část Praha 3 a sídlo divadla je v ulici Štítného.

Vysoká Škola Ekonomická

Vysoká škola ekonomická je v povědomí české veřejnosti známa jako instituce, která jako jediná v českých zemích poskytovala do roku 1989 vysokoškolské ekonomické vzdělání. Řadu jejích absolventů dnes najdeme na nejrůznějších místech od předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předsedy vlády České republiky přes další čelné představitele výkonné a zákonodárné moci až k představitelům velkých multinacionálních firem nebo k pracovníkům státní správy.

VŠE byla založena r. 1919. Po roce 1989 prošla Vysoká škola ekonomická řadou významných obsahových i organizačních změn. Jako jedna z prvních vysokých škol v České republice přešla na kreditní systém studia, který umožňuje poměrně vysokou variabilitu při individuální tvorbě rozvrhu každým studentem. Byl vybudován třístupňový studijní systém (bakalářské, magisterské a doktorské studium). Zcela zásadní kvantitativní i kvalitativní rozvoj nastal v oblasti vybavení školy výpočetní technikou. Kapacity pro výuku a ubytování byly rozšířeny o budovy na Jižním Městě, byla vybudována Nová aula. Otevření nově koncipovaného a na špičkové úrovni vybaveného Centra informačních a knihovnických služeb vytvořilo pro studenty i pedagogy podmínky pro studium plně srovnatelné s podmínkami na zahraničních vysokých školách. Velmi dynamicky se rozvíjely zahraniční vztahy Vysoké školy ekonomické. Škola je nositelem řady mezinárodních projektů a jejími partnery je řada prestižních zahraničních institucí poskytujících vysokoškolské vzdělání. VŠE-dvůr Vysoká Škola Ekonomická

Vysoká škola ekonomická je dnes tvořena šesti fakultami:

  1. Fakulta financí a účetnictví
  2. Fakulta mezinárodních vztahů
  3. Fakulta podnikohospodářská
  4. Fakulta informatiky a statistiky
  5. Fakulta národohospodářská
  6. Fakulta managementu v Jindřichově Hradci

Socha Winstona Churchilla socha Winstona Churchilla

Dílo je přesnou kopií sochy Churchilla na londýnském Parlamentním náměstí nedaleko Westminsterského paláce, sídla britského parlamentu. Jejím autorem je britský sochař Ivor Jones. Socha o hmotnosti asi jedné tuny byla odlita v závodě MS Meridian Foundry v jižním Londýně, v němž vznikl i originál. Státník a politik Winston Churchill (1874-1965) byl britským premiérem v letech 1940-1945 a 1951-1955. Po odchodu z politiky se věnoval malování a psaní. V roce 1938 patřil k několika politikům, kteří pozvedli svůj hlas proti mnichovské dohodě. Významnou měrou přispěl také k uznání exilové vlády Edvarda Beneše a poskytl jí v Británii útočiště. Jeho busta je v Praze k vidění před britským velvyslanectvím.

Dům odborových svazů Dům Odborových svazů

Budovu Domu odborových svazů, dříve Všeobecného pensijního ústavu projektovali architekti Josef Havlíček a Karel Honzík v letech 1929-1930, realizace stavby proběhla v letech 1932-1934. Místo původně požadované obvodové zástavby pozemku prosadili architekti budovu na půdorysu kříže, doplněnou dvěma samostatnými přilehlými křídly – obchodním a obytným. Budova byla konstruována na železobetonovém skeletu, pokryta keramickými obkládačkami a plně klimatizována. Jako výšková stavba se budova VPÚ výrazně uplatnila v pražském panoramatu. V kontextu tvorby meziválečné architektonické avantgardy patří ke stěžejním příkladům českého funkcionalismu. Významnou pozici zaujímá tato stavba i v rámci evropského vývoje architektury 1. poloviny 20. století.

Vítkov

Vrch Vítkov je významnou dominantou Prahy ležící mezi Žižkovem a Karlínem. Existuje sem jen několik přístupových cest, z Ohrady (1 400 m dlouhá přístupová cesta, která je vhodná i pro automobilovou dopravu), pěší cesta ze Seifertovy ulice ze Žižkova, která je velmi příkrá, neudržovaná a takřka bez osvětlení a nakonec pěší cesta od Armádního muzea, která je také velmi příkrá, a zakončená monumentálním schodištěm, ze kterého je krásný výhled na panorama celé Prahy Na vrchu Vítkov se nachází Národní Památník, který je ve správě Národního Muzea, Armádní muzeum, které je ve vlastnictví armády ČR a velká parková plocha, která čeká na své využití.

Národní památník na Vítkově

Vítkov  Národní památník na Vítkově prošel poněkud pohnutou historií. S rozmachem českého nacionalismu před více než sto dvaceti lety se objevila i úvaha o potřebě vystavět pomník Jana Žižky na Vítkově, na místě boje husitských vojsk proti křižákům. Projekt Památníku národního osvobození, Pantheonu legionářů, vytvořil arch. J. Zázvorka a 8. listopadu 1928 zahájil prezident Masaryk stavbu slavnostním výkopem. Hrubá stavba byla ukončena v roce 1932, dotváření a doplňování umělecké výzdoby pokračovalo až do počátku druhé světové války. Dlouho vznikala i charakteristická jezdecká socha Jana Žižky. Návrh začal zpracovávat prof. B. Kafka po roce 1931. Až po dvaceti letech byla socha odlita a byla slavnostně odhalena v roce 1950, ve výroční den husitské bitvy. Na Vítkově vzniklo monumentální, až chrámové dílo, poslední velká dominanta vnitřní Prahy. Nikdy však zcela nenaplnilo poslání, pro které vzniklo. Budovu obsadili ve druhé polovině války okupanti, změnili ji ve sklad vojenského materiálu, poničili zařízení. Památník byl nově rozšířen o přístavbu k uctění hrdinů II. odboje. Ta však byla zpřístupněna až v roce 1955, ovšem jako Síň Rudé armády. V roce 1953 zde bylo otevřeno Mauzoleum Klementa Gottwalda, začaly zde být ukládány ostatky dalších komunistických funkcionářů. Historie legionářů měla zmizet. Gottwaldův hrob byzantského stylu byl nákladným způsobem udržován do roku 1962, kdy byla jeho mumie zpopelněna. Památník pak jako ideologický symbol ztrácel na významnosti. V zásadě se však tvář budovy již neměnila. Po listopadu 1989 byl popel komunistických funkcionářů odevzdán pozůstalým. Národní památník byl uzavřen, navštívit jsme jej mohli jen při několika veřejných akcích.

Národní památník na Vítkově dnes

Pro podporu návštěvnosti Národního památníku na Vítkově Národní muzeum uspořádalo na podzim roku 2003 „Sedm týdnů v Památníku“. Jde o aktuální ukázky možností Památníku, který chtějí vnímat jako multifunkční kulturní centrum. Památník byl představován během sedmi týdnů od 27. září do 11. listopadu 2003. Cílem bylo ukázat možnosti využití Památníku.

Socha Jana Žižky socha Jana Žižky

Jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova je spolu se strohou budovou Památníku nepřehlédnutelnou součástí pražského panoramatu. S výškou 9 metrů, délkou 9,6 metrů, šířkou 5 metrů a vahou přesahující 16 tun patří k největším jezdeckým sochám v Evropě.

Ve druhé polovině 19. století byla již obecně přijímána myšlenka vystavět na Hoře Žižkov pomník husitskému vojevůdci. Od roku 1882, kdy byl ustaven Spolek pro zbudování Žižkova pomníku, bylo předloženo více rozličných návrhů řešení sochy. K jejímu odhalení došlo až po 70-ti letech.

Tvůrce byl nakonec vybrán a 21. a 23. ledna 1931 se v tisku objevila zpráva, že stavitelé Památníku vyzvali k práci na soše Bohumila Kafku. Bohumil Kafka byl zkušený realistický autor, jako žák V. Myslbeka sledoval práce na soše svatého Václava. Skicu odevzdal v roce 1932, termín odevzdání práce byl stanoven na rok 1942. Typ koně byl vybrán po historických i ideových diskusích. Sochař s koněm pracoval, studoval ho, nechával ho fotit v pohybu apod. Jezdci stálo modelem více mužů. Znalci historické výzbroje poskytli údaje nejen o stylu oblečení jezdce ale i o detailech, třeba i o podobě třmenů.

Žižkova socha se stala Kafkovým životním dílem. 10. listopadu 1941 dokončil model sochy v sádře. Socha byla připravena k odlití, tvůrce se toho ale nedožil. Válka práce na soše přerušila, a až po osvobození, kdy byly znovu obnoveny práce na dostavbě Památníku, bylo rozhodnuto i o odlití sochy. Dne 14. července 1951 byla slavnostně odhalena. Bylo to za nových politických poměrů, kdy komunističtí držitelé moci vykládali husitskou tradici po svém.

Křížek bunkr

Křížek   Vrch sv. Kříže, resp. park na Parukářce je výraznou plochou zeleně v centrální části Prahy 3. Je oblíbeným místem, kam obyvatelé Prahy 3 chodí na procházky, hrát si s dětmi. Údajně tu kdysi bývalo popravčí místo, ale tuto nedoloženou informaci někteří historici popírají. Nyní tu stojí svérázná hospůdka s jedinečným výhledem na Prahu, s jakým se může chlubit málokterý lokál v hlavním městě. Proto se také tahle hospůdka v hezkých dnech stává probíhačkou dětí a psů. Večer se tu někdy hrává na kytary, hospoda má zvláštní atmosféru místa odloučeného od civilizace, byť tramvaj vás doveze až k úpatí kopce na němž stojí.

Kostel sv. Rocha

Kostel sv. Rocha na dnešním Olšanském náměstí je nejstarším žižkovským kostelem. Bezprostředným podnětem k jeho výstavbě byla morová epidemie, která vypukla v Praze počátkem roku 1680 a k pochovávání zemřelých měla jednotlivá pražská města zřídit pohřebiště za městskými hradbami. Tak vznikly v Olšanech tři morové hřbitovy – staroměstský, novoměstský a židovský. Z rozhodnutí magistrátu Starého Města byla u nově založeného pohřebiště postavena r. 1682 také morová kaple, pravděpodobně podle plánů Jeana Baptisty Matheye. kostel sv.Rocha

Po další morové epidemii, která postihla Prahu v letech 1713-1716 byl také na novoměstském hřbitově postaven v letech 1717-1719 menší barokní kostel Povýšení sv. Kříže, který se v roce 1784 stal prvním farním kostelem na Žižkově (do té doby byly oba kostely spravovány farou u sv. Jindřicha). Po zrušení hřbitova chátral i kostel a dekretem z ledna 1843 zastavila pražská arcibiskupská konzistoř všechny úkony v něm. Po roce 1906 se z kostela stalo skladiště a teprve po r. 1977 se začalo s přestavbou kostela na kulturní středisko. Od r. 1984 tady působí koncertní a výstavní síň Atrium.

Kostel sv. Rocha nadále plnil funkci hřbitovního kostela, a to i poté, co se na olšanských hřbitovech začalo řádně pohřbívat, mimo morové oběti. V roce 1839 byl guberniálním dekretem pro stavební závady a nepříznivou polohu zrušen farní kostel Povýšení sv. Kříže a farnost přenesena ke kostelu sv. Rocha na Olšanech. Všechny úkony farní duchovní správy se vykonávaly teprve od roku 1842.

Jde o barokní elipsovitou kopulovou stavbu, kterou zřejmě projektoval proslulý architekt J. B. Mathey a realizoval stavitel J. Hainric. Její vnitřek je členěn arkádami, nad nimiž se táhne galerie. Hlavní novorenesanční oltář navrhl Antonín Baum roku 1879, kdy byl obnoven celý interiér.

Olšanské hřbitovy

pravoslavný kostel  Na nejrozsáhlejších pražských hřbitovech odpočívá navěky přes jeden milion zesnulých. První nebožtíci zde byli pochováni v době velké morové epidemie v roce 1680, kdy malé farní hřbitovy uvnitř města nestačily pojmout v několika týdnech více než třicet tisíc zemřelých. V této době také nechal staroměstské magistrát vybudovat i kapli na I. hřbitově ke cti patronů proti moru – sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie. Další oběti moru byly na pozemcích někdejší vsi Wolšany pochovány v letech 1713 – 14 a v zimě roku 1772 byly blátivé cesty od Prahy k Olšanům opět zaplněny povozy s těly nešťastníků, kteří podlehli moru..

hrob Voskovce a WerichaOd roku 1787 se staly Olšany, nazývané svatá pole, ústředním hřbitovem hlavního města, neboť v tomto roce vydal císař Josef II., který pečoval o hygineničtější způsoby pohřbívání, zákaz pohřbívat zemřelé ve vnitroměstských hřbitovech. Císař byl tak důsledný, že nařídil i vyprázdnit krypty ve městě a pozůstatky převézt na hřbitovy za hradbami tehdejší Prahy. Kolem kostelů a kaplí tak zanikly malé romantické hřbitůvky, které dodávaly Praze poetické kouzlo.

Olšanské hřbitovy jsou svého druhu historickým památníkem Prahy. Odpočívají tu tisíce významných osobností nejrůznějších oborů, které vtiskly životu města i země podobu, z nejznámějších jmenujme například Franz Kafka, J. Voskovec, J. Werich, Jan Palach..

Žižkovská radnice

žižkovská radnice  Neobarokní budova Žižkovské radnice na Havlíčkově náměstí, dnes sídlo Úřadu městské části Praha 3, byla postavena v letech 1889-1890 podle plánů architekta Jana Šimáčka a slavnostně otevřena při zahájení Jubilejní výstavy 14. května 1891. Propojením s nově rekonstruovaným sousedícím domem v Lipanské ulici došlo v roce 1998 k rozšíření historické části objektu. Svatební a obřadní síň radnice sloužila od otevření v roce 1890 až do roku 1911 schůzím zastupitelstva města Žižkova. Stěnu historického sálu zdobí originál obrazu v dobovém rámu Bitva na hoře Vítkově (z roku 1907), dílo Adolfa Liebschera (1857-1919).

Obřadní síň

Ze svatební síně vykročili do manželského života např. herec Vlasta Burian či dvakrát prezident Václav Havel. V roce 1928 se zde ženil básník Jaroslav Seifert. Před budovou se nachází pomník Karla Havlíčka Borovského, dílo Josefa Stachovského z roku 1911 vytvořené ve dvou odlitcích pro Prahu a Kutnou Horu.

Palác Akropolis

palác Akropolis   Dům v žižkovské Kubelíkově ulici, kde se dnes Palác Akropolis nachází, nechal v roce 1927 vybudovat architekt Rudolf V. Svoboda. Budova s divadelním sálem a kavárnou měla sloužit jako místo kulturního vyžití obyvatel Žižkova. Foyer vyzdobil malíř Štroff malbami připomínající vznik Československa, suterény jsou pak zdobeny motivy z filmového a divadelního prostředí.

Provoz divadla byl ukončen krátce po druhé světové válce po necelých dvaceti letech fungování. Novodobá historie se datuje od roku 1991, kdy dům od Městské části Praha 3 odkoupila Žižkovská divadelní a hudební agentura s.r.o., aby navázala na tradici a v zrekonstruovaném sále pořádala kulturní akce. Po svém znovuotevření se Palác Akropolis díky bohaté hudební a divadelní produkci stal jedním z nejvyhledávanějších pražských klubů.

Pořádají se zde koncerty a festivaly alternativních a rockových směrů, plesů a nebo třeba výstav. Nedílnou součástí zařízení je kino. Palác Akropolis představuje kulturní prostor s širokou škálou využití Pravidelně zde koncertují úspěšní čeští i zahraniční umělci. Z těch cizích např. Apocalyptica (FIN), Die toten Hosen (D), Bloodhound Gang (USA), Natacha Atlas (UK), Sepultura (BRA), Therapy? (IRL) a mnoho dalších.